Rozhledna se nachází cca 300m od vlakové zastávky Praha-Radotín a asi 150m od zastávky pražské MHD Nádraží Radotín. Parkovat lze v areálu býv. Vindyšovy továrny, dnes SBCR (je-li otevřen) nebo na nedalekém parkovišti v ulici Na Betonce (u místního sídliště).
Jedna ze šesti kovových rozhleden sochaře Čestmíra Sušky byla instalována poblíž vlakového nádraží Praha – Radotín v areálu Ski a Bike Centrum Radotín (dříve Vindyšova továrna) v říjnu 2021.
Monument vznikl speciálně pro SBCR svařením dvou vyřazených cisteren z Hodonína původně sloužících k uchování vína. Následně byly do nádoby vyřezány otvory ve tvaru článku cyklistického řetězu dlouhé 40 cm, díky čemuž dílo získalo jméno cyklorozhledna Řetězovka. Otevření rozhledny nabízející vesměs lokální výhledy proběhlo dne 21. října 2021 u příležitosti oslav 33 let fungování SBCR.
Za povšimnutí stojí vedlejší budova SBCR. Původně se jednalo o objekt Vindyšovy továrny, která zde od roku 1910 vyráběla tělocvičné nářadí. Její zakladatel, Josef Vindyš (1842-1913), byl český strojírenský podnikatel, člen Sokola a majitel továrny na výrobu strojního vybavení hospod, restaurací a pivovarů na Smíchově (založena 1876). Kromě vybavení výčepů se jeho firma začala od roku 1881 zaměřovat na sériovou výrobu tělocvičného nářadí a brzy se stala jednou z největších svého druhu v Rakousku-Uhersku. V roce 1907 se Josef Vindyš rozhodl kvůli prostorovým nárokům továrnu přenést do Radotína. Postupně zde vyrostl velký výrobní areál (dokonce s vlastní slévárnou) zaměstnávající až 200 dělníků umístěný při západní straně zdejší železniční trati, což usnadňovalo spedici výrobků nejen po Evropě, ale i do USA. V roce 1911 dokonce firma otevřela své filiálky ve Vilniusu a Petrohradě.
Po smrti Josefa Vindyše v roce 1913 převzal podnik jeho syn Otakar (1884-1949), sportovec a český hokejový reprezentant (od roku 2010 člen síně Slávy českého hokeje). Pro velkou lásku ke sportu, jakož i z důvodu poklesu počtu nových odbytišť a období 1. sv. války, však prý podnik zanedbával natolik, že po několika letech firma skončila v úpadku. V následujících dekádách objekt továrny spíše chátral. A to až do doby, než se vedení rozhodlo o přesunutí svého provozu právě do brownfieldu bývalé Vindyšovy továrny.