Zámek Žleby je velkolepé romantické sídlo rodu Auerspergů, ve kterém se dodnes nacházejí rozsáhlé sbírky zbraní, luxusního nábytku a originálních předmětů denní potřeby. Zámek návštěvníkům nabízí exkurs do každodenního života šlechty v 19. století.

Žleby jsou zámek ve stejnojmenné obci přibližně sedm kilometrů východně od Čáslavi. Stojí na ostrožně obtékané meandrem řeky Doubravy ve střední části vesnice. Zámek je od roku 2002 chráněn jako národní kulturní památka.

Hrad Žleby je poprvé připomínán roku 1289. Zakladateli gotického hradu byli nejspíše páni z Lichtenburka. Jeho budovatelem byl pravděpodobně ve 3. čtvrtině 13. století Jindřich z Lichtenburka, i když původ hradu je s největší pravděpodobností ještě starší.

Roku 1356 hrad koupil císař Svaté říše římské a český král Karel IV. V následujícím období jej zastavoval různým nájemcům panského či rytířského původu, kteří se zde v poměrně rychlém sledu střídali.

Při obléhání roku 1427 se hrad vzdal husitům, kteří ho z části pobořili a vypálili. Rozsah dnešního zámeckého komplexu je nepochybně dílem následné, pozdně gotické obnovy a přestavby hradu Janem z Vízmburka v polovině 15. století. Následně byly Žleby jednou z opor královské moci Jiřího z Poděbrad ve východních Čechách.

V 16. století se tu vystřídala řada zástavních držitelů, z nichž nejvýznamnější byli Bohdanečtí z Hodkova a Václav Chotouchovský z Nebovid. Za jejich držení došlo asi ve 2. polovině 16. století k přestavbě starého středověkého hradu na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádovým nádvořím tak, jak se v jádru dochoval dodnes. V rozjitřené době třicetileté války, která nepřála stavebnímu podnikání, vlastnil zámek Heřman Černín či Rudolf Trčka.

Z dalších majitelů je třeba zmínit alespoň ty nejvýznamnější, jakými byli Kaisersteinové, Schönfeldové či Auerspergové. Za těchto majitelů byla realizována barokní přestavba zámku, při které byly vybudovány v té době módní risality na hlavním průčelí a náznak čestného dvora. Na západní straně předzámčí bylo zbudováno hospodářské stavení se stájemi v přízemí a byty v patře.

Roku 1754 se Žleby dostaly do majetku starého tyrolského rodu Auerspergů, v jehož rukou zůstaly až do 20. století. Nejznámějším majitelem z tohoto rodu byl kníže Vincenc Karel Auersperg (*1812 - †1867). Správy svého rozsáhlého dominia se mladý kníže ujal v roce 1832, kdy mu bylo dvacet let. Roku 1845 pojal Vincenc Karel za svou manželku princeznu Vilemínu rozenou Colloredo ‒ Mansfeld, která se stala, spolu se svým manželem a jeho matkou Gabrielou rozenou Lobkovic , iniciátorkou romantických úprav zámku. Od roku 1849 byla upravována samotná zámecká stavba. Především byl zámek opatřen novodobými hradbami s četnými věžemi, které měly evokovat vzhled středověkého hradu. Inspiraci pro přestavbu severního průčelí naopak čerpali v alžbětinské renesanci. Auerspergové se při romantické přestavbě samozřejmě neomezili pouze na exteriérovou úpravu zámku a jeho okolí, ale stejně tak proměnili i jeho vzhled zevnitř. Interiéry vybavili množstvím různorodých sbírek zbraní, nábytku, kožených tapet, obrazů, vitráží, rukopisů, knih a luxusního nádobí. Východní křídlo zámku tzn. dnešní I. prohlídkový okruh sloužil již od konce 19. století jako prohlídková trasa pro veřejnost a tuto jedinečnou atmosféru si interiéry zámku v nezměněné podobě dochovaly dodnes.

V červenci roku 1867 kníže Vincenc Karel zemřel a panství bylo dočasně spravováno ovdovělou kněžnou Vilemínou ve prospěch nejstaršího nezletilého syna a dědice Františka Josefa Auersperga (*1856 – †1938). Manželka a syn Vincence Karla myšlenku romantických Žlebů udrželi i dlouhou dobu po jeho smrti a věnovali se jejímu uchování a zdokonalení. V roce 1938 dědí Žleby po smrti Františka Josefa jeho syn Ferdinand (*1887 - †1942), který umírá bezdětný nedlouho po otci v roce 1942, a zámek Žleby se dostává do držení rodiny jeho sestry Marie rozené Auersperg, provdané Trauttmansdorff (*1880 - †1960). Této rodině byl zámek Žleby odebrán na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.