Kastro Acrocorinth  

Starobylý hrad na 575 m vysoké skále. Na úpatí kopce je starověký Korint. Jeho obvodové zdi mají celkovou délku přibližně 3000 metrů, což z něj činí největší pevnost na Peloponésu a jednu z nejvýznamnějších v regionu, strategicky umístěnou u vstupu do Morey.

Akrokorint je typickým příkladem hradní architektury budované v po sobě jdoucích fázích, protože byl opevněnou pevností starověkého i středověkého Korintu. Tři po sobě jdoucí obranné zdi vedou přes stejný počet bran do vnitrozemí o rozloze 240 000 metrů čtverečních, kde stále přežívají ruiny budov všech dob. Dvoupatrová tvrz a ohrada postavená Franky na jihozápadní straně hradu byla upravena za osmanské nadvlády.

První fáze v historii hradeb se datuje do 7.-6. století před naším letopočtem, což byla doba prosperity města Korintu. Další důležitá fáze se datuje do 4. nebo první poloviny 3. století; v roce 146 př. nl byly hradby zničeny římským Luciusem Mummiem. Předpokládá se, že Justinian prováděl opravy v 6. století a značné úsilí o opevnění bylo vynaloženo ve středním byzantském období (8.-12. století).

Když hrad v roce 1210 dobyli Frankové, rozhodl se jeho obránce Leo Sgouros raději spáchat sebevraždu skokem z hradeb na koni, než aby se vzdal. V průběhu následujících staletí provedli Frankové i Paleologové četné opravy a vylepšení, a to v době, kdy se město Korint zdánlivě přestěhovalo do hradu. Práce prováděli také osmanští dobyvatelé (1458-1823) a Benátčané, kteří během druhé benátské okupace (1687-1715) zpevnili části hradeb.

V interiéru hradu se stále nacházejí ruiny Afroditina chrámu (5.-4. století př. n. l.), pramen Ano Peirini, několik křesťanských kostelů, byzantská podzemní cisterna, mešity, fontány atd.